.svg)
Střípky z knižního stánku
Střípky z knižního stánku aneb Jaké příběhy hledají rodiče a které si vybírají děti?
O setkáních, která zahřejí u srdce, o chytrých oslících, malých čtenářích a radosti, kterou žádný e-shop nenahradí.
Včera jsem opět vyrazila se svými knihami na MINT Market do Liberce. Jezdím tam docela pravidelně a postupně zjišťuji, že už tam nejezdím jen prodávat knihy. Jezdím se také setkávat s lidmi, kteří naše knihy znají, čtou je svým dětem a vnoučatům a vracejí se za mnou pro další příběhy.
A to je něco, co mě jako autorku i nakladatelku nesmírně těší.
Někteří zákazníci už mě poznávají, přijdou pozdravit, zeptají se, co mám nového, a vyprávějí mi, jak se jim knihy líbily. A já si při těchto rozhovorech znovu uvědomuji, proč vlastně knihy píšu a vydávám.
Včerejší den byl na taková setkání obzvlášť bohatý. A o několik drobných příběhů bych se s vámi ráda podělila.
Oslíci nejsou hloupí. Jen jim někdy nerozumíme.
Ke stánku přišel pár, který chová oslíky. Zaujaly je moje knihy Zvědavý oslík a Zvědavý oslík a Maruška. Obě si koupili a já jsem do nich s radostí vepsala osobní věnování.
A pak jsme si začali povídat.
O oslících, o jejich povaze, o tom, jak jsou ve skutečnosti chytří, vnímaví a milí. A také o tom, jak nespravedlivě někdy lidé zvířata posuzují.
Vždyť kolikrát jste slyšeli, že je někdo hloupý jako osel?
Jenže osel vůbec není hloupé zvíře. A vlastně, když se nad tím zamyslíme, v přírodě žádný tvor hloupý není. Každý má své schopnosti, své instinkty a své místo. Příroda je totiž zařízena mnohem chytřeji, než si někdy připouštíme.
To jen my lidé máme potřebu dávat zvířatům nálepky podle svých vlastních měřítek.
A právě proto tak ráda píšu pohádky o zvířatech a přírodě.
Nechci děti poučovat. Chci jim prostřednictvím příběhů ukazovat, jak úžasný svět kolem nás je. Aby si samy začaly všímat, přemýšlet, ptát se a objevovat.
Stejnou myšlenku se snažíme podporovat i v knihách, které v našem nakladatelství vydáváme. Například Tajemství ježčích zahrad přibližuje dětem přírodu prostřednictvím poutavého příběhu.
S chovateli oslíků jsme si tak krásně porozuměli, že mě pozvali na jejich setkání. Ráda se tam vypravím. Nejen proto, abych poznala další lidi, kteří mají ke zvířatům podobný vztah, ale také proto, že právě taková setkání mohou být inspirací pro nové příběhy.
Kdo ví, třeba se jednou zrodí další oslí pohádka.
Když se kniha stane každovečerním rituálem
Další milé setkání přišlo s paní, která u mě přibližně před rokem koupila knihu Dráček Fráček za školou.
Vyprávěla mi, že tehdy trochu pochybovala, zda kniha nebude pro jejího dvouletého syna ještě příliš složitá.
Jenže stalo se něco, co vůbec nečekala.
Chlapeček si knihu tak zamiloval, že ji chtěl číst každý večer. Stala se jeho nejoblíbenější knihou.
A já jsem poslouchala a usmívala se.
Protože právě tohle je pro autora jedna z nejkrásnějších odměn. Vědomí, že jeho příběh žije někde v dětském pokojíčku, že se k němu dítě vrací a že se stal součástí společných chvil s rodiči.
Někdy nás děti překvapí tím, čemu všemu dokážou porozumět. Možná ještě nechápou každé slovo, ale vnímají příběh, obrázky, atmosféru a především blízkost člověka, který jim čte.
A právě v tom je kouzlo společného čtení.
Promiň. A jsi moje štěstí.
Včera mě také zaujalo, kolik zákazníků sáhlo po dvou našich knihách, které na první pohled vyprávějí odlišné příběhy, ale přitom mají mnoho společného.
U knihy Promiň jsem několikrát slyšela, že právě tohle slovo by se jejich syn měl naučit.
A u knihy Jsi moje štěstí zase zaznívalo, že právě jejich dítě nebo vnouče je jejich největším štěstím.
Dvě jednoduchá sdělení. A kolik se v nich skrývá emocí!
Uvědomila jsem si, že rodiče a prarodiče často nehledají jen hezkou pohádku. Hledají také způsob, jak dětem předat něco důležitého.
Jak jim ukázat, že umět se omluvit není slabost. Že na druhých záleží. Že láska a blízkost jsou tím nejcennějším, co máme.
A kniha jim v tom může pomoci.
Nemusí přitom moralizovat ani vysvětlovat složité životní pravdy. Někdy stačí obyčejný příběh, společné čtení a pár slov, která po jeho dočtení zazní.
Malá víla, která chtěla dinosaury
A pak přišla ke stánku malá holčička.
Taková drobná, vlasatá víla, u které by možná leckdo čekal, že si vybere knížku o princeznách nebo jednorožcích.
Jenže ona měla jasno.
Dinosaury!
Vybrala si samolepkovou knihu o dinosaurech a žádnou jinou nechtěla.
Žádné princezny. Žádní jednorožci. Prostě dinosauři.
A mně to přišlo úžasné.
Jak často máme my dospělí představu, co by se dětem mělo líbit? Holčičkám princezny, klukům dinosauři nebo auta.
Jenže děti mají své vlastní zájmy, vlastní fantazii a vlastní svět.
A když jim dáme možnost vybrat si, dokážou nás krásně překvapit.
Možná je právě tohle jedna z nejdůležitějších věcí, které bychom si měli při výběru knih pro děti připomínat. Nevybírat vždy jen podle toho, co si myslíme, že by se jim mělo líbit. Ale také jim naslouchat a nechat je objevovat.
Proč stále jezdím prodávat knihy osobně?
Dnes si můžeme knihy objednat během několika vteřin na internetu. A je to samozřejmě skvělé. I my máme svůj e-shop a těší nás každá objednávka.
Ale osobní setkání má něco, co žádný internetový obchod nedokáže nahradit.
Možnost vidět rozzářené dětské oči. Poslechnout si, jakou knihu si dítě zamilovalo. Povídat si s rodiči a prarodiči o tom, co jejich děti baví, co je trápí a co jim chtějí prostřednictvím knih předat.
A také potkat lidi, kteří přemýšlejí podobně jako já.
Pro mě jako autorku je nesmírně krásné slyšet, že se moje knihy čtou, že se k nim děti vracejí a že jim přinášejí radost.
Pro mě jako nakladatelku je zase důležité vidět, že knihy, které vybíráme a vydáváme, mají pro rodiny skutečný význam.
A někdy si z takového trhu přivezu mnohem víc než jen radost z prodaných knih.
Přivezu si nové nápady, inspiraci, milá setkání a především potvrzení, že to, co děláme, má smysl.
Protože kniha nekončí tím, že ji někdo koupí. Její skutečný příběh často začíná až ve chvíli, kdy ji někdo otevře.
A já mám obrovskou radost, když se ke mně alespoň malý kousek tohoto příběhu vrátí.
Děkuji všem, kteří se za mnou na trzích zastavujete, povídáte si se mnou a sdílíte své čtenářské zážitky.
Třeba se zase brzy někde potkáme.
Eva Gmentová
autorka a nakladatelka Knihy Radosti